|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Lumír Kantor |
„Každý lékař by se měl zajímat o osudy svých pacientů. Společnost pro ranou péči byla v této věci mým prvním partnerem. Díky ní jsem měl možnost vývoj dětí hospitalizovaných u nás na JIP v Olomouci sledovat. Dalo mi to hodně a práce kolegů ze Společnosti pro ranou péči si velmi vážím. Nejde o to, že bych já pomáhal jim nebo naopak. Šlo o to, že oni pomáhají „mým dětem“. Lumír Kantor, předseda neonatologické společnosti |